Zatracenej gender
Publikováno 07.07.2014 v 20:45 v kategorii O jazyce (převážně mateřském), přečteno: 102x
Jako malá jsem děsně milovala Old Shatterhanda, a když Vinnetou umřel, brala jsem to skoro jako osobní tragédii. Jak mi mohl May vůbec něco takového udělat? Časem jsem mu odpustila. Ale ještě dneska mě některé věci nutí k zamyšlení.
Old Shatterhand vždycky říkal Vinnetouovi „můj rudý bratře“, ale Nšo-či nikdy „má rudá sestro“ neřekl, vážně nikdy. Když pomineme, že ji třeba (nebo spíš určitě, však my víme své…) jako sestru nebral, musíme si stejně položit otázku a co genderová vyrovnanost?
A vůbec westerny, to je děs. Pořád jenom „jsi synem smrti“, ale nikdy „jsi dcerou smrti“ anebo „smrdutý kojote“, ale už ne „smrdutá kojotko“. Holky, jak my k tomu přijdem?
A není to jen problém tohohle jednoho žánru. Třeba takový vožgrunda, no, jak byste ho přechýlili? Vožgrundová, vožgrundice nebo prostě ten vožgrunda – ta vožgrunda? Nebo antikrist – antikristka?
