Stručně č. 1

A tak mi jednou bývalá spolužačka vykládala, že má pro všechny, kteří k ní přijdou pro radu, univerzální řešení.

To k ní takhle chodí kolegové nepřekladatelé pravidelně s dotazy typu: „Prosím vás, jak by se řekla tahle funkce česky?“

(Kamarádka dělá v jedné velice strukturované státní organizaci.) A navrhují tři až čtyři řešení s tím, že tedy vážně neví.

Kamarádka pak většinou prováděla rešerše po všech čertech, až jí to jednou došlo a zeptala se: „A díval jste se do slovníku?“

„Noo. Nee.“ Ticho, zamyšlený výraz. Pak: „To je ale výborné řešení…“ Uznalé pokývání hlavou.