Janin (nejen) jazykový koutekPostřehy začínající překladatelky o všem, co leží a běží kolem

Články za měsíc Červenec 2014

Motivační dopis

Publikováno 18.07.2014 v 23:34 v kategorii Ze života pracovního, přečteno: 84x

Dobře napsaný motivační dopis, to je meta, za kterou se ženou všichni adepti na zvýšený krevní tlak a sníženou chuť do života, tj. trvalý pracovní poměr. Má být adresný a osobní. Takže oslovujeme konkrétní osobu. To nedávno řešili naši profesionální lháři, prý vážený pane/ vážená paní se už nepoužívá (jak kde, že…) a dobrý den není dost osobní. Proto navrhuju drahý/ drahá, protože neutrální a tudíž úspornější miláčku se prostě jaksi… Celý článek ›


Prosím nekrmit!

Publikováno 10.07.2014 v 21:47 v kategorii Na osobní notu, přečteno: 74x

Znáte takové ty tabule v zoo nebo v parku, jak na nich stojí „Prosím nekrmit!“? Asi si něco takového, možná jen v menším vydání, pořídím na krk. Třeba to pomůže, i když kdo ví, spíš asi ne. Mé okolí mě, jistě v dobré víře, takže v podstatě beztrestně, neustále něčím cpe. Myslí to dobře, já vím. Případně mě prostě jen dobře znají a ví, že s kusem žvance u mě pochodí vždycky. Taky si nejde nevšimnout, že když jsem nabouchaná, ztrácím… Celý článek ›


Pojďte, pane, budeme si vykat!

Publikováno 08.07.2014 v 18:09 v kategorii O jazyce (převážně mateřském), přečteno: 85x

Čeština nabízí možnost tykání i vykání. Nevím jak vy, ale já tuhle volbu docela vítám. Jsem prostě ráda, že si můžu relativně vybrat, že můžu rozlišit svou rodinu, blízké, svou generaci a ostatní. Vykání je zkrátka fajn. A proto zrovna dvakrát nejásám, když si někdo přijde a řekne: „My si tu všichni tykáme.“ No tak si pro mě za mě tykejte, ale mě do toho laskavě netahejte. To mám vážně chodit po chodbě a úplně cizím (a někdy dokonce dvakrát… Celý článek ›


Zatracenej gender

Publikováno 07.07.2014 v 20:45 v kategorii O jazyce (převážně mateřském), přečteno: 102x

Jako malá jsem děsně milovala Old Shatterhanda, a když Vinnetou umřel, brala jsem to skoro jako osobní tragédii. Jak mi mohl May vůbec něco takového udělat? Časem jsem mu odpustila. Ale ještě dneska mě některé věci nutí k zamyšlení. Old Shatterhand vždycky říkal Vinnetouovi „můj rudý bratře“, ale Nšo-či nikdy „má rudá sestro“ neřekl, vážně nikdy. Když pomineme, že ji třeba (nebo spíš určitě, však my víme své…) jako sestru nebral, musíme si… Celý článek ›


Jaká asi bude nejvhodnější léčba?

Publikováno 02.07.2014 v 18:13 v kategorii Ze života pracovního, přečteno: 78x

Přesně tuhle otázku jsem si položila, když jsem u sebe diagnostikovala hyperdeminuitidu. Naštěstí v počátečním stádiu, kde je naděje na úplné vyléčení a další plnohodnotný život bez trvalých následků pořád ještě relativně velká. Jak byla provedena diagnostika? Nejedná se o předčasný závěr? Nikoliv. Podívejme se na fakta: Sedím s M. po obědě a vykládám jí, jaký mám „plastíkový boxík na svačinky“ a zhola nic mě na tom nezaráží. M. na mě… Celý článek ›


Pro mě, za mě, třeba o mně

Publikováno 01.07.2014 v 21:10 v kategorii Na osobní notu, přečteno: 74x

Kdysi dávno mě (a ještě pár dalších jedinců) jeden náš milý učitel už navždy ocejchoval nálepkou matematický odpad a odeslal nás do zadních lavic, protože „budoucí tlumočníci, překladatelé a básníci matematiku k životu prostě nepotřebují“ (myšleno ironicky, samozřejmě). Kdyby věděl… …že jsem (skoro) vystudovaná překladatelka (kdo vymyslel, že musím sepsat diplomku???) a tlumočnice (i když jsem si od státnic jaksi nazatlumočila – hluboký… Celý článek ›