Články za rok 2014

aneb Věčný ženský problém A. má šéfa, což není nic zvláštního, protože je statisticky dokázané, že většinu řídících pozic drží v rukou muži. Její šéf není psycholog, ale zřejmě se mu i tak podařilo odhalit tajemství ženského nitra, tedy náš největší problém. Po tom, co se mu A. snažila vyhovět a nabídnout všechna možná i nemožná řešení zadaného úkolu, si jí s odporem změřil a pronesl historickou větu: „Vy prostě máte problém se… Celý článek ›

Open space, otevřený prostor, místo pro lidi kreativní, pro lidi otevřené novým myšlenkám… Open space rozhodně není výplod choré mysli, ani pomsta „bohů“ na níže postavených, jak se jednou vyjádřila kamarádka. Open space je prostě místo, kde se sdílí. Všechno a s každým. Nejenže za rekordně krátkou dobu poznáte lidi asi tak v okolí nejbližších padesáti metrů, ale jen tak letem světem a bez sebemenší námahy se o nich dozvíte dokonce i ty… Celý článek ›

Sejít se občas s lidmi z oboru je docela přínosné, aspoň vidíte, že v tom nejste sami… A tak mi jednou bývalá spolužačka vykládala, že má pro všechny, kteří k ní přijdou pro radu, univerzální řešení. To k ní takhle chodí kolegové nepřekladatelé pravidelně s dotazy typu: „Prosím vás, jak by se řekla tahle funkce česky?“ (Kamarádka dělá v jedné velice strukturované státní organizaci.) A navrhují tři až čtyři řešení s tím, že tedy vážně… Celý článek ›

Celé to začalo prostou zprávou od M: „Mám ubytování za osm EUR.“ Ano, chtěla jsem nízkorozpočtovou dovolenou, ale skutečnost předčila všechna moje očekávání. Hostel měl praktickou polohu u letiště, tedy na konci světa. Deset hodin večer, kolem sídliště a nikde ani noha, ptám se M, jestli má vytištěnou mapku. „Ne, se někoho zeptáme…“ Mám chuť skočit jí po krku a asi bych to i udělala nebýt toho, že bych tam ve tmě zůstala sama. „Hele,… Celý článek ›

Znáte takové ty dny, co se vlečou a vlečou a vy nemáte v práci do čeho píchnout? Když přijdou po dnech, kdy jste naplno pracovně vytížení, může to být milé zpestření, ale i tady platí, čeho je moc, toho je příliš. A právě proto jsem se rozhodla sepsat jakýsi malý návod na řešení takové situace. Myslím, že v první fázi bohatě postačí dobře formulovaný e-mail následujícího znění. (Pro větší účinek dáme do předmětu: Víte, že…?“ a… Celý článek ›

Slyšeli jste o ní? Nejspíš asi ne. S tímhle výrazem přišli Antonio Incotvaia a Allessandro Rimassa. Napsali o ní celou knížku, úžasnou a trochu děsivou. O současné mladé generaci. O chytrých a vzdělaných lidech bez budoucnosti. Vydělávají pod 1000 eur měsíčně, nakupují ve slevách a nemůžou si dovolit vlastní bydlení. Většinou nemají šanci sehnat práci nastálo, a tak se musí spokojit s mizerně placenými praxemi. S krátkodobými smlouvami, protože… Celý článek ›

Aneb kolik litrů má tričko, nebo kolik má litr triček? Řešení nečekejte… Před odjezdem na letošní putovní dovolenou jsem se rozhodla zakoupit si svůj vlastní batoh. Zjistila jsem, že každoroční půjčování mě už nebaví. S odhodláním jsem si otevřela stránky se sportovními potřebami a nestačila jsem žasnout. To je vám nabídka. Jenže teď nevím, pořídit si batoh expediční, nebo turistický? Označení turista se mi moc nelíbí, myslím, že moje… Celý článek ›

Dobře napsaný motivační dopis, to je meta, za kterou se ženou všichni adepti na zvýšený krevní tlak a sníženou chuť do života, tj. trvalý pracovní poměr. Má být adresný a osobní. Takže oslovujeme konkrétní osobu. To nedávno řešili naši profesionální lháři, prý vážený pane/ vážená paní se už nepoužívá (jak kde, že…) a dobrý den není dost osobní. Proto navrhuju drahý/ drahá, protože neutrální a tudíž úspornější miláčku se prostě jaksi… Celý článek ›

Znáte takové ty tabule v zoo nebo v parku, jak na nich stojí „Prosím nekrmit!“? Asi si něco takového, možná jen v menším vydání, pořídím na krk. Třeba to pomůže, i když kdo ví, spíš asi ne. Mé okolí mě, jistě v dobré víře, takže v podstatě beztrestně, neustále něčím cpe. Myslí to dobře, já vím. Případně mě prostě jen dobře znají a ví, že s kusem žvance u mě pochodí vždycky. Taky si nejde nevšimnout, že když jsem nabouchaná, ztrácím… Celý článek ›

Čeština nabízí možnost tykání i vykání. Nevím jak vy, ale já tuhle volbu docela vítám. Jsem prostě ráda, že si můžu relativně vybrat, že můžu rozlišit svou rodinu, blízké, svou generaci a ostatní. Vykání je zkrátka fajn. A proto zrovna dvakrát nejásám, když si někdo přijde a řekne: „My si tu všichni tykáme.“ No tak si pro mě za mě tykejte, ale mě do toho laskavě netahejte. To mám vážně chodit po chodbě a úplně cizím (a někdy dokonce dvakrát… Celý článek ›